Episode Transcript
[00:00:00] Tak já vás zdravím u dalšího podcastu jak se vyvarovat nebezpečných rozhodnutí a je vůbec něco takového možné, že ne v rozhodnutí Může být nebezpečný, drsný a při tom rozhodnutí děláme denně, děláme je pořád, děláme je furt děláme je na každém místě a jsou takový ty drobný rozhodnutíčka takový ty malinký, takový no tak co si dám dneska týdlu.
Anebo kdy půjdu spát a jaký film si pustím. Ale pak jsou takové ještě velké rozhodnutí, a to je třeba s kým budu trávit v životě čas, s kým založím rodinu, s kým splodím děti, jakou si udělám školu kolik peněz vydělám, jakou věc přijmu, jakou smlouvu přijmu, jaký úvěr přijmu, jakou hypotéku, jaký barák, to je takových rozhodnutí děláme neustále.
A teď já jsem [00:01:00] dneska docela s hrůzou zjistil že některý z nich můžou být docela prekérně nebezpečný. A jak je tohle to vůbec možný? Když přece někdy se jako rozhodneme a je takový hezký že jo tak co si dneska dáme dobrýho kýdlu? To je takový příjemný rozhodnutí. Jakou dobrou lahvinku si vypijem? Nebo s kým budeme trávit čas Jakou dovolenou si vemem?
Teď to je takový jako životně naplňující rozhodnutí, který bývá docela fajn Ale pak jsou, a to na mě dneska tak jako dolehlo, a hned jsem říkal, že to nahraju a udělám z toho zajímavý podcast, teda aspoň jako doufám že bude zajímavý, poněvadž mi to doslova trklo do hlavy, že kdybych tady to věděl, tak se spousta blbejch životních událostí nestane.
Takže je to tak, my sice sami sebe máme hrozně moc rádi, Ale přitom sami sobě děláme tu největší pakárnu v životě a kolikrát na sebe upečeme tak [00:02:00] drsný životní podmínky, že pak několik i desítek let nevíme jak se z toho vlastně vůbec vyhrabat. Znáte to, že třeba skončíme s hypotékou kterou nechcem, že skončíme s partnerem, kterýho nechceme, že skončíme v rodině kterou drsní já vím drsní, kterou nechceme, že skončíme v práci kterou nechceme, že skončíme v těle, který nechceme Ale přitom jsme se proto kdysi rozhodli sami Každý zobanec který nám prošel pusou, díky kterýmu máme 10, 20, 30, 40, 50 kilo navíc jsme přece...
Dobrovolně protáhli pusou, viď? Dobrovolně jsme se rozhodli pro toho partnera kterýho máme. Dobrovolně jsme se rozhodli pro děti, který máme. Dobrovolně jsme se rozhodli A takhle bych mohl pokračovat dál dál dál poněvadž ta rozhodnutí který děláme, [00:03:00] opravdu na nás někdy nasypou tak těžký životní okolnosti Že si až pokládám otázku, že proč jsem to na sebe dopustil?
Proč jsem na sebe dopustil takový příkoří, ve kterým vesměst dobrovolně musím trpět? Když někoho zavřeli někam do basy nebo někam za to, že něco špatnýho udělal, tak to chápu že to špatně udělal, tak díky tomu musí trpět když něco ošklivýho udělal. Ale já nemám pocit že bych sám sobě něco ošklivýho nebo že bych si zasloužil nějakej trestuhodnej život, že bych něco takhle drsnýho si zasloužil, no to já tady ten pocit vůbec nemám Já naopak si myslím že jsem...
A teď to berte trošku s nadsázkou, že se snažím být dobrý člověk nikomu záměrně neškodit nikomu nedělat zlo, nekradu, dělám si myslím dobrý věci, že vzdělávám dospělí na to, aby se lidi měli líp, aby se cítili [00:04:00] líp Dělám to už přes 20 let a baví mě to a pořád to hodlám dělat dál poněvadž je to obor, který jako jednoduše mám rád se dělat před kamerou nahrávat podcasty mě to prostě jako baví Ale kdybyste viděli, kolik dementních rozhodnutí bolavých pro můj život jsem udělal, tak si dneska kladu otázku kdybych toto co vám dneska řeknu, věděl tenkrát Tak jsem se toho všeho vyvaroval, kde jsem skončil v blbým vztahu, kde mě vůbec nebavil a kde vůbec mě nebavilo existovat a vůbec mě tam nebavilo žít.
Skončil jsem v práci, kde jsem vybudoval obrovskou kariéru a pak jsem z toho odešel pryč. Měl jsem snad 25 kilo navíc a vůbec jsem o tom ani nevěděl. A to už vám ani vůbec nebudu říkat, kolik peněz jsem prodělal v investicích. A za tím vším stojí jeden mamlas, který sedí v [00:05:00] hlavě a říká to udělej. A pak ten samej mamlas v hlavě nám říká vy jsi ale blb.
Proč to udělal? No, jak si to vůbec mohl sám sobě dopuskyt A to nám přesně říká ten samej mozek, který když si nám říkal, že bychom tohle měli dělat, neměli dělat prostě berte to tak, že život zde na planetě Není jednoduchá záležitost a kdyby to byla jednoduchá záležitost, tak jsou všichni šťastní a celý svět je šťastný a všichni se procházejí po promenádách šťastný, ale jak vidíme, tak ono to tak není, prostě antidepresiv se prodává pořád víc a dokonce tyhle ty hrůzostrašný věci ohledně depresí, panických a tak, sebevrážd a všeho tady toho to neustále ale pořád narůstá.
A čím to je? No. Takže já jsem objevil, že v hlavě totiž sedí rodový rádio. [00:06:00] Nazývejme to takto. Že tam nesedí já a ty, jako tyhle úžasné bytosti jako jsem já a ty. Že tam sedí rodový rádio. Takže vlastně si spočítáme všechny ty potomky, který tam před náma žili. A my jsme si je nevybrali, my ani neznáme křesným jménem.
Pamatujete si křesní jméno pradědy. Jak zlatý jsi, tak já si pmatuju prababičku, aby si to někdo pamatoval, křestní jméno pradědy, což mě úplně teda děsí, že moji pravnuci si na mě vůbec nespomenou, já tady lítám běhám, snažím se dělat všecko, že jo, po voheň u zadku vrtule, všude všude úkolníky, Že se na to nevykašlem, to, že stejně naši pravnuci si nebudou pamatovat naše křesní jméno, to je úplně poslany na hlavu kam spěchám nikam prostě zbytečná věc a jedině to skvělý a dobrý který tedy mám je to, jak se cítím teď, jak teď v aktuálním okamžiku se [00:07:00] cítím a jestli moje čtyři oblasti práce peníze zdraví a vztahy jsou v nekonečný harmonii mezi sebou, v tom je celá ta záležitost že?
Ale v hlavě sedí rodový rádio, takže všetky ty hňupy, který tam žili přede mnou, si udělali pořady a teď pořád vysílaj, jo, pořád vysílaj dobrý den, jak se máte a měl bys a možná ještě dojej, bučej, támhle to je potřeba, ještě tady hadr setřít, vytřít namalovat, vymalovat, jeden barák, druhej barák, třetí barák, chlívek že jo, ještě tady splatit.
A teď pořád to rodový rádio mluví, ono není možný ho jako vypnout. Někdy ho utlubíme že jo, nějakou lahvinkou nebo seriálem, ale ono není možný ho jako, protože tam pořád slyšíme, hele, možná tohle, možná tohle možná tohle, možná tohle možná tohle, možná tohle. No a [00:08:00] teď k tomu jdeme tak si věřte, že mně se stalo, že já jsem...
Takové jako mám rád cestování miluji život na cestách, miluji žít na cestách pracovat na cestách, internet je všude že jo, pardon, internet je všude takže já miluji se různě pohybovat po různých zemích, poznávat národy kultury a jídla A teď zrovna v současnosti se nacházím v Británii, vždycky mě to táhlo tady pobejt nějaký čas a zlepšovat anglištinu a chodit do těch místních pubů, že jo a tak nějak s nima tady jako fungovat a bejt tady.
No teď tady jsem. A najednou ten mozek říká ty hele, možná bys radši mohl jet na Šumavu. No jsem tam hodně dřív jezdil, mám rád ten kraj, mám rád to tam všechno Tyjo, jak jsem se docela zastavil a docela jako to bylo silný to rodový rádiu měl bys, měl bys možná tohle takový, že se ve mně vzvedaly [00:09:00] i touhy, jak by to bylo dobrý zase se na ty místa podívat a se tam bejt, no a jak mě to zarazilo a říkám si, hele, jak je to možný.
Že já jsem vždycky chtěl být tady, vždycky mě to táhlo být jako chvíli tady. A proč mě teďka táhne úplně někam pryč A proč to rodový rádio vlastně mluví proti tomu co jsem já vždycky chtěl? A teď mi to začalo dneska u kafe ráno postupně docházet Že vlastně v lavě sedí celý můj rod šest pokolení zpátky takže to je lidí, když to spočítáme.
A všechny ty emoční informace se přenášejí ne geneticky, ale z mozku do mozku, takže to jeden vlastně předáváme druhýmu a ono se to kupí a pak to k nám neustále mluví. Ale když jako nebudu vzdělaný v tom, jak mi ta hlava funguje a jak funguje [00:10:00] vůbec přenos rodových informací a emočních informací, tak se vlastně stávám otrokem toho vysílání a tudíž mohu nasekat Metráky špatných rozhodnutí, díky kterým potom vlastně ztrácím dobrý pocit.
A ztrácím to, že v životě se na to koukám a říkám, hele, to je dobrý, to se mi líbí. Takže já jsem hele, udělal úplně dementní rozhodnutí ve svých vztazích že jsem v podstatě jako byl, no, mozek říkal, jo to udělej, nebo jsem poslech naše a ocit jsem se ve vztahu, kde jsem nechtěl být. Šel jsem do práce, kterou jsem vůbec neměl vůbec jsem to neměl dělat, dělal jsem investmenty které byly úplně k ničemu a mohli říkat, jo to udělej to vypadá dobře a přišel jsem v hor...
Hromadu peněz a ten samý mozek pak říká, nažer se, dej si, dej si to do pusinky, dej si to a pak za rok za dva, tyvole pět deset kilo, dvacet kilo navíc, kde se to vzalo, myslíte si, že si [00:11:00] pamatujeme, naopak nám ještě ten samý mozek říká, teď si nic nesně, teď to všechno bylo, no a přitom tyvole, člověk nedopne pásek a připadá si jak bůst víte, jak prase před porážkou Ale k tomu ke všemu.
Tyhle jsme dostali impuls, udělej to. Takže tyhle krásní bytosti dostávají debilní informace od svý vlastní hlavy, aby ve finále skončili někde kde nechtějí být, to nechcem být. Nechcem to, ale tímhletím způsobem to prožíváme neustále furt. Čili je to z toho důvodu co mi dneska u kafe ráno docvaklo, že v hlavě sedí...
Rodový rádio, který pořád melé. A my máme tendenci ho poslouchat, poněvadž jsme zvyklí ho poslouchat, protože nám přijde, že je to tak správně. A díky tomu posloucháme hlasy babičky, dědečka prababičky, praprapra, dědečka [00:12:00] prapra... Nic proti ním určitě na ně svítilo stejné slunce jako tady, jako svítí na nás Ale my jsme si nevyvolili jejich život.
Já jsem originální bytost, která má svojí třetí složku, která je originální a která s tím rodem nemá vůbec nic společného. Čili jak na to, jak se tohleto by se dalo vymyslet aby jsme nemuseli padat do těch oávnejch odporných, rodovejch k ničemu vedoucích rozhodnutí, který vlastně potom jsou v budoucnosti stejně jenom trápení No hele já jsem dneska u kafe vymyslel pro sebe a věřím že to pomůže i všem který tady to budou postupně poslouchat Velice jednoduchý návod jak už neudělat v podstatě žádnou kravinu.
Vyskoušíme to, ne? Takže v podstatě to vypadá tak, že já tomu říkám. Jdu a sednu si jako [00:13:00] muž s mužem. Čili že jdu, když se mi dobře, když se cítím dobře a řeknu, hele, koukej Kalino, takže co by si za půl roku chtěl? Za půl roku, čili udělej si takový jednoduchý ne plán kde pak plán na všechno plán, takový jednoduchý výhled Co by si vlastně za těch půl roku chtěl Tak já řeknu, hele v těch mých cestách bych chtěl vidět tady ty země.
Tady ve svojí práci bych chtěl jít tudy Takhle to vypadá že bych chtěl v té svojí práci udělat to a to. Že jak to vypadá ve vztazích, no tak ve vztazích bych to chtěl mít takhle takhle vztah s dětmi, prostě takhle vztah s holkama, takhle vztah tady, prostě jak bych to vlastně jako chtěl co chtěl cvičení váha, jak by si chtěl váhu, jak by si chtěl cvičit jak by si chtěl vypadat, jak by si chtěl se cítit, víš, jak by si to chtěl ve financích, takže jak by si chtěl kolik by mělo být na účtě, [00:14:00] rozumíš na 6 měsíců Takže jednoduchý výhled, co bych na té cestě chtěl.
Když se kouknete úplně jednoduše když se kouknu tak v práci, tak vím přesně že bych chtěl si dělat svoje kurzy, že bych chtěl malinko koučinku opracovat na cestách. Jak by si to chtěl být ve svých vztazích s dětma, s partnerkou, Jak bych si to chtěl mít ve svým zdraví, když to jsou jednoduchý cesty, co bych tam vlastně jako za půl roku chtěl prožít, jakou bych chtěl mít váhu, jak bych chtěl cvičit, kolikrát týdně bych chtěl cvičit, kolikrát půjdu běhat, ne, to je jednoduchý, tam není nic na tom složitýho, s jakým člověkem bych chtěl žít, jaký lidi bych chtěl mít kolem sebe Jaký státy bych chtěl navštívit?[00:15:00]
No, na šest měsíců. Ale ne tak, že si teď vemete tušku o papír a budete zpřádat těžký a složitý plány. To nikam nevede. To je jenom další otroctví. Ale jednoduše v hlavě. Prostě si sednu jako muž s mužem Žádný velký meditace, zavírání se někam do tmy a blbosti nic. Co chceš za šest měsíců prožít? Ve čtyřech oblastech Práce peníze, zdraví a vztahy.
Co tam chceš prožít? No to víme, ne? Co tam chcem prožít? Co to je jasný? A já když se podívám na ty velký křižovatky řádově 30 let zpátky To letí, to letí jak říkal pan Verich. A řekl bych si, co chci prožít v oblasti vztahů. Tak nikdy do vztahů, který byly nepůjdu. No, nepůjdu. A naši mi říkali, jo, to je [00:16:00] prostě to musí...
No, nepůjdu, tak si prostě tam jděte sami do toho. Jakou práci by si chtěl? Jak by to vypadalo, kdyby si šest měsíců co chceš prožívat ve svý práci? No tak tyvej bych do zaměstnání nikdy nešel. No ať se maminka pokadí z toho vsteky. Nešel nešel. No. Vidíte to jak, tyvej mě to strašně pomáhá, protože potom ten kompůter, to rodový rádio přijde.
A řekne teď tam ten těda, babička prababička, všichni ty statkáři, kdo ví, jestli tam vůbec nějaký byli a měl bys měl bys, měl bys měl bys, toho církevní morálka, státní morálka, morálka českýho státu evropskýho státu a planetární morálka co kde by se jak mělo, a já dneska říkám nakálet. Stejně na smrtelný posteli budu sám.
Nikdo mi nepomůže. A tak to znamená že v těch krásných životech pokud tady ještě jsem, si taky to můžu vymyslet všechno sám ne? Jedině, co nechci, je zabíjet ostatní a [00:17:00] nikomu záměrně škodit. To nedělám, ale pak si přece můžu dělat, co chci ne? Přece potom si můžu žít, kde chci, s kým chci, jak chci, kdy chci, v jakýmkoliv způsobem chci a nikdo nemá právo a nárok mi říct, víš, to bys...
To bys jako měl a tak je to správně, víš? A když to tak budeš dělat, my budeme hrozně spokojení. Nic takového. Poněvadž chápu že můj život je unikátní A já mluvím o sobě nechci mluvit pořád vy, vy, vy ale prostě... Je unikátní můj váš verte to tak, že budu mluvit o sobě, ale hned si to aplikujte když to jde na sebe.
Je unikátní cesta, která tady nikdy nebude. A to rodový rádio který tam pořád bude brblat a vysílat, no tak víte, ve vztazích by se to, taková nedělní, nedělní zamišlení jo, rodovýho rádia, no tak to by se tam v těch vztazích by to bylo co pán Bůh spojil tak [00:18:00] jsme to udělali v kostele, tak už by jsme spolu měli být, teď to slyším na koučincích s váma furt, pořád, furt no my jsme se to v kostele slíbili, no a co?
To zruš? Ne? Omluv se, že nejsi schopnej splnit svůj slib a jdi dál? Ale to rodový rádio ten nedělní pořad. No, ale oni by se ty obědy měli vařit, takže prababička že jo která celý život stála, to si já pamatuju, ještě svoji babičku Která vařila a slepice jí běhali po kuchyňský lince a díky tomu mamka měla fobie na špínu, takže doma hele, tam člověkovi upadl chlup a už jsem nemohl měsíc ven.
Písek, zrnko písku v botě a nemohl jsem týden ven a to jsem jednou přišel od lejna, jo, domů [00:19:00] Od lejna, tyjo lejno, prostě bylo zadrhlý, zalezlý v podrážce trošku lejna, tyjo to bylo, mamka ty boty vzala a vyhodila, řekla, musíš koupit nový, jednou tam bylo lejno a jednou hele, to tam bylo a tohle, Takže to rodový rádio že jo, bude znít penězí, že jo to vysílá, hele, musíš se šetřit, peněz je málo, může přijít bída, je potřeba ty korunky dávat stranou, neměl by si si to, si pro sebe nekupuj, to nepotřebuješ.
Rodový rádio vysílá ve vztahu asi, ale víš co, ta typ holky jako mají svoje chyby, ale je potřeba to vydržet, je potřeba tolerance, je potřeba to všecko tolerovat a odpouštět. No, výdle, no to dej [00:20:00] si, nalej si, prostě užívej si, žijeme jenom jednou. Jen si dej, teď prostě, anebo na druhou stanu zase někdy vysílá, hele, ukázní se, musí žít, ukázněnej rodový rádio.
Takže místo toho abych žil radostný život usměvavýho kluka, tak se přistihnu, že žiju život přeorganizovanýho mamlase, který se pořád snaží někam vejít, ale to mi dneska doteklo ráno u kafe, že to je všecko elektrochemická schýza toho rodovýho blba, který sedí v lepce, že nic takového není potřeba. A to, co mi pomáhá nejvíc a vidím že je skvělý, že když vidím ten svůj šestiměsíční výhled, kam chci jet, kým chci bejt, co chci dělat, co chci sníst, jak chci vypadat, jak se chci cítit, jak chci s prachama, jak chci ve zdraví bez plánu a bez papíru nemám to nikde napsané.[00:21:00]
I když mi to dneska hlava ráno řekla, no ale hned si to nezapomeň napsat nic psát nebudu jenom muž s mužem si sednu, příjemně si sednu a jednoduše si řeknu co chci říct A pak mozek, že jo, přijde druhej den, protože se vyspí někde kdo ví jak co nachytá v noci protože berte to. Ta naše hlava je opravdu velice výkonej stroj a ona chytá že jo, chytá všechny možný jevy, chytá prostě baráky, chytá různý rodový věci, furt všechno počítá, teď přijdete z jednoho města do druhého, ráno se zbudíte tak, pak zase tak, nikdy nevíme co ten kompůter když v noci indexuje ty informace čím se tam zabývá.
A teď se jednou zbudíme tak, pak zase tak, pak zase tak a teď to má na nás na všechno vliv. A ten přirozený lidský rozmar může způsobit to, že ve finále se ocitnem někde, kde vlastně vůbec nechcem být Takže honem honem honem honem zpátky [00:22:00] se musím odkrokovat k tomu, kdy jsem seděl jako muž s mužem a řekl jsem si no já budu každej den dělat 30 kliků a minutu prkna Plank.
A já každý den ujdu deset kilometrů. No, jsem si sedl jako muž s mužem a řekl jsem si, udělám deset tisíc kroků, tak jo, hodinky, vidíte to hned nemůžete A když se mi nechce, tak co to je? To je zase jenom mozkovej rozmar. Jenom prostě rodový rádio, který prostě děda já nevím praděda třeba to byl tlustej bůřt, který mu se nic dělat nechtělo a teď mě tam prostě vysílá, no ale jen tak si jako lehni.
Nic, nic, nic, jdu. V oblíknu se a jdu, a jdu a jdu a jdu a jdu. Poněvadž je to vlastně s tím co jsem si zatím řekl, že ten půl rok prožívat chci. A víte co je tam dobré? Že otročit není potřeba. [00:23:00] Takže když mi náhodou ten mozek bude brblat tak já klidně si opět sednu jako muž s mužem a řeknu pojď, předěláme ten plán.
Takže budeme měsíc na Šumavě. Nebudeme cestovat budeme přejet prostě tady na zadku v jednom místě, jo, budeme, ale chápete že to vyvěrá z toho že si sednu jako muž s mužem a udělám si novej výhled na těch šest měsíců, no, čili ten starý vyhodím a udělám si novej že nebudu prostě už žít s holkou ale budu žít s mužem, nebo se psem nebo s kočkou nebo prostě ve stádu dvaceti dalších lidí, ale...
Sednu si jako muž s mužem Není to věcí aktuálního rozmaru ale je to věcí jakéhosi výhledu a pohledu na věc, co skutečně chci. Mně to přijde super, protože je to easy, můžu to kdokoliv předělat, nejsem otrokem těch věcí, jenom si vždycky jako sednu sám se [00:24:00] sebou a prostě to... A jako si přeplánuju, ale bez ničeho žádnej papír a tuška, to vede k tomu že pak to je složitý a plánujeme jak magoři a některý že jo víme to, plánujeme furt a pak se to hrozně těžko provádí, nic, nic, jenom si to udělám v hlavě, co vlastně chci.
No, takže to mě dneska neskutečně pomohlo a když mi ta hlava bude brblat že teda teď v Británii bejt nechce a že chce jet radši na Šumavu, tak řeknu, počkej Moskvu, máš to? Máš to jako tady z toho půlročního? Je tam Šumavá? Není? Tak drž hubu a krok. A to svojí hlavě říkám často, hele víš co, drž moč. Drž moč a tělesnou teplotu Hlídej to, aby se mi nezastavilo srdce.
A to ostatní už si pořeším sám. My tu hlavu vůbec v podstatě nepotřebujeme jenom k tomu aby držela tělesnou teplotu. Ať se stará o tělo, ať se nepokadím. [00:25:00] Dejš to pambu, že jo, ať se nepomočím ať mi řekne ať nejdu nad Červenou zvlášť tady v Británii ty auta jezdí z druhý strany, že jo, tak člověk musí být opatrnější, jo, ať hlídá tohle, ale ať se mi necpe do života, když ho nepotřebuju, když budu potřebovat tu hlavu hele mozečku, já se tě zeptám, když budu potřebovat, ale ty vole, tady ta koule, tenhle ten rodovej paměťovej sůlc, my ho fakt vůbec jako nepotřebujeme.
Ale jedině, co potřebujeme, je si sednout muž s mužem. Sednout si v době kdy je nám dobře. Já to mám tak, že si odevřu lahvinku nebo si dám panáčka miluju dobrou hruškovici, jestli máte tip, napište, asi byle rád objednám Miluju dobrou hrušku. Tady v Británii nejsou prostě tyvole. V Britové je to prostě velká kdysi byla velká monarchie a myslím, že celkově jsou nějaký velký jídla velký kafe, velký hrušky, velký tady nějaký fish and chips, no toho tady je spousta, jo [00:26:00] tyhle ty věci.
Ale jinak si myslím že jako Češi jsme na tom fakt jako dobře, jsme fakt hodně chytrý lidi a že i když teda na nás přiběh komunistický bič, A komoušov prostě rudý zadky, takže jsme se docela rychle jako postavili za těch pár třicet let po revoluci, že prostě jsme fakt jako dobrý když to pozoruju a cestuju po světě, kde komouši nebyli, já vím, tam zase byly jiný věci, ale že jsme se fakt jako postavili jsme chytrý národ a že jsme jako fakt jako chytrý a v mnoha věcech jsme neskutečně daleko A to se mi líbí.
Mně se to prostě líbí, že tam máme takový různý vychytávky. Vína dobrý, kolikrát tady koupím v Marks Spencer, to je peplitka a rozhodně to nestojí jako málo Mám pocit, že piju šťávy, ty piva. My jsme fakt dobrý, hele. Fakt jsme dobrý. Vynikající piva, [00:27:00] vynikající kafe, vynikající pálenky, fakt jako to máme dobrý.
No, takže zpátky muž k muži. Čili krása je, že já můžu předělat úplně všechno. Nejsem otrokem žádnýho plánu, nemusím se nutit dělat žádný plán jenom jde o to, že když přijde momentální výchylka, takovej ten rozmar, že jo chlapi říkají, že ženský jsou rozmarný oni, ale my to máme úplně stejně. Že si uděláme skvělej plán, že jo, sedět muž s mužem, že jo, holka s holkou sedět a říct tak, jak chci prožít půl roku.
V jednoduchých myšlenkových sekvencích. S kým kde jak, cvičení jídlo pití. A pak, když přijde rozmar, tak pak to chce v podstatě udělat jenom jako jednu věc A říct, víš co, mozku, jdi někam, já tě si neposlechnu, já stejně, a ono to [00:28:00] chodí, všecky nabídky ono to pořád chodí, nový partnerství, nový vztahy nový příležitosti nový biznesy nový že jo, cvičení nový jídlan, to pořád dokola pořád to chodí Ale zapadá to do toho co mám v půlročním výhledu.
Zapadá to do toho a mě teď jako vůbec napadá, že hodně na koučincích s váma řeším nevěry nebo prostě že člověk upadne do něčeho nebo blbí rozhodnutí v biznisu. Tyhle ty hubnoucí, tloustnoucí. No, je to tak, že jo nás to všechny moří. Ale vemte to, že když já... V tom třeba ve vztahu se mi nabídne superbaba.
Super, ty vole, to je, jo, že budu mít teda svůj vztah doma děti, nebo budu s holkou, nebo bez dětí, nebo to je jedno kde. Tak já nevěru nikomu nikdy tyhle ty paralelní vztahy nic [00:29:00] takovýho, čiže to je podlost, to je nevyzrálost. Ale jasně, můžu ukončit svůj vztah který mám a začít s tou kráskou, kterou jsem teď zrovna poznal.
No to můžu klidně udělat, to je paráda ne? Teď to je super, ale musím to nejřív té svojí holce říct. A když mi to jako přijde, taková ta informace, tak hele, sednu si a můžu si jasně říct, jak vypadá můj šestiměsíční plán ve vztazích. Jak to tam je? No a teď z vás prostě klidně vypadne no vypadne tam to, že chci bejt se svýma dětma, že chci prostě ještě na tom vztahu zapracovat, což znamená že tu krásku která mi přišla do života, A jí vyprovodím ať si najde někoho jinýho, ne?
Jasně, určitě mi můj hormonální stav bude blbnout, že by tam byl lepší sex, lepší doteky, lepší cesty, lepší všecko tadyto, protože ten kompňutr to tam všechno že jo spočítá jak to bude geniální a úžasný. Ale taky se vám může stát, že po dvou měsících s takovouhle kráskou zjistíte že jste [00:30:00] úplně v řiti a že jste pokálili celou svoji rodinu.
A ten samej mozek vám řekne, vidíš jaký jsi idiot Takže ta samá vysílačka, která vám řekla dětám, vám pak ve finále řekla, že jste úplně kokoti a blázní a debili. No řekne vám to tak a takhle to bude fungovat úplně ve všem. Takže prosím vás, šestiměsíční výhled je to, co mě dneska ráno osvítilo, že žádnej velkej plán, ale jenom šestiměsíční výhled toho, co chci co bych chtěl prožít, kudy bych chtěl jít.
A když pak ten mozeček zabrblá že se mu nechce Tak ode mě uslyší jenom jednu jedinou věc a to je kašlu na tebe, nebudu tě poslouchat. Když se mi to bude opakovat víckrát, že mi přijde jet na Šumavu, jet na Šumavu, jet na Šumavu tak si opět sednu jako muž s mužem a řeknu mu tak hošane, tak jak mi bude vypadat 6 měsíční výlet, pojďme to předělat Jenomže když to aplikuju na [00:31:00] to, co se mi stalo dneska tak řeknu jo, já tam na Šumovu klidně pojedu, ale pojedu tam na tři dny dám si tam pivo na Soumarském mostě a zase pojedu zpátky vlakem a vůbec, že tam nebudu, protože to je samozřejmě pohodlná cesta.
A ten náš mozek v hlavě jemu je úplně jedno jestli skočíme z okna nebo jestli se ujíme k smrti a budeme nezdraví koukněte kolik tlustej poslední dobou kolem nás je. Ale nikdo to z nás nechce být obezný tlustej, oplácaný a jíst blbý věci, jenom to nemáme ve svým moci, protože ten kompůter nám vůbec říká dělej to, dělej to, jest to, jest to, dělej to, jest to, jest to.
Ale stejně jako když si uděláme šestiměsíční výhled, tak tam nebude jest to, naopak tam bude víc cvičení a víc procházek a víc běhů a víc chození po horáři to přeskočilo to. Víme ale ten kompůtr, že jo, ten má jednu jedinou největší výpočetní [00:32:00] taktiku. A to je, jak uspořit energii. Jemu je jedno, jak se cejtíme, jemu je to úplně u zadku, on má svoje vlastní programy z toho rodovýho nastavení a z nich se snaží vypočítat pro sebe nejjednodušší variantu nejmenší úsporu energie A jestli nám jako lidem to přinese bídu a přinese nám to tloušťku a přinese nám to blbý zážitky a nesmysly a kraveny do života to se nás mozku úplně jedno On jede na to, jak uspořít energii, což znamená vytvářet varianty a řešení, kterého stojí nejmíň výpočetního výkonu.
Takže jestliže pro mě je nejjednodušší varianta bejt na Šumavě, kde už jsem byl asi 30krát a všechno to tam znám, vůči tomu že musím prokousávat tady žít někde v cizím prostředí Teď se učit s tou [00:33:00] dopravou, tady je to úplně všechno jinak takže mozek se musí někam dostat teď neví jak. Nechci jezdit taxíkama a nechci si to zjednodušovat takže musím komunikovat s místníma musím se vyptávat, musím se učit s tou dopravou a hele Londýn mrkněte na metro, to je prostě obrovský pavouk, všecko pro to, pro protkaný všim, ale zase je to velice funkční systém velice propracovaný Funguje to úplně perfektně.
No, jenomže to je pro mozek zase hrozná úspora, hrozná jako energetický výdej vůči tomu že jede tam, kde byl 40krát že jo? No, a tímhletím způsobem nás to udendává žít v jednom městě, v jednom baráku s jedním partnerem, mít 150 let kolem sebe pořád ty samý lidi jezdit na ty samý místa. Tyhle jsou lidi který na dovolenou jezdí 15 let na jedno místo.
Já si to nedokážu představit No jasně, je to energeticky nejpohodlnější varianta, než být každou chvíli [00:34:00] někde jinde a pořád někde jinde a s jinýma lidma a s jinýma národama a vůbec všude někde půjrt něco novýho. Musí kompůter makat. A víte co je nejlepší? Nejlepší je, že já na začátku slyším ne, těžký, složitý náročný, to bys tohle a tamhle to, a když to zvládnu, tak ten samej mozek mi řekne, tyjo to je vlastně fajn to je dobrý, to se mi líbí Ten samý kompůtr.
Vidíte to? Takže rozmar aktuálních myšlenek v hlavě jsou cesty do pekel. Takže ono je potřeba se kouknout na tu svojí cestičku aspoň 6 měsíců dopředu a říct si co a jak. Tady to mi neskutečně pomáhá poněvadž vím že kdybych toto věděl a někdo mi to poradil v době když jsem měl před sebou ty nejdůležitější životní rozhodnutí jako je, jakou školu budu dělat, s kým budu trávit čas, s kým založím rodinu Kde budu bydlet, jakou si vezmu práci.
Tak já bych snad nic z toho, co jsem [00:35:00] dělal, nedělal. Drsný viď? No jo, jenomže ten rodová vysílačka to rodový rádio v hlavě vysílalo tak silně, že já jsem to tenkrát prostě poslech. Dneska vím že bych to neposlech, že bych se držel tady toho, co jsem dneska tak krásně popsal a věřím že to pomůže i vám v různých životních rozhodnutích že vám to dá odvahu se podívat těm blbostem, který od svý hlavy slyšíme a třeba jako začít fungovat malinko jinak Budu rád když mi do těch komentářů něco napíšete, nebo mi můžete napsat kalina.zavináč.minsoft.cz, že se vám to líbilo, za to určitě budu fajn A taky jednu věc úplně na závěr, když jste se dostali i sem, tak mám takovou malou tajnou komunitu, kde se scházíme čtyřikrát za rok a někam většinou jedem.
Na katamarán s kuchařem třeba že kdybyste o takovou věc měli zájem se k tomu připojit, tak mi [00:36:00] napište. Kalina Zavináč, minodosoft.cz Ale tak to je všecko. Mějte se krásně. A zase u dalšího pořadu se na vás budu těšit takže se přilažte k odebírání, ať vám to neuteče. Tak zatím ahoj
