Episode Transcript
Opakují se vám věci stále dokola? Poznejte proč.
===
Ales: [00:00:00] Tak já vás zdravím opět u nového podcastu s otázkou opakují se vám věci dokola? Či máte pocit, že jste něčeho dosáhli a najednou to zmizelo a museli jste začínat úplně od začátku? Stává se vám to někdy a je úplně jedno jestli to je třeba v penězích v nějakém projektu který stavíte A nebo třeba ve vztahu a nebo i ve váze, kdy se to může dít, nebo ve zdraví.
A já jsem vypozoroval, že je to takový častý jev, který se občas děje a vy, kteří posloucháte moje podcasty a znáte mě a možná i vy, kteří jste noví a kteří jste mě právě teď někde našli, tak já jsem propagátorem jedné základní a důležité myšlenky a to je to, že nic se neděje jen tak. Že náhoda jako taková neexistuje.
Že my si kolikrát říkáme, o, to je osud. Ale z mých výzkumů [00:01:00] vyplývá to, že nic takového neexistuje. A já se tímto oborem zabývám přes 20 let a miluji tento obor práce s hlavou a vůbec osobního rozvoje. Opustil jsem kvůli tomu velký biznesy a korporace, protože mě vždycky zajímalo jak je to možný. Že někdo se cítí ve svém životě úplně excelentně a v podstatě pro to vůbec nic nedělá a komu to padá z nebe.
A jiný zase aby se utrápil k smrti, udržel se, prostě úplně je celý upocenej a stejně není pořád schopen dosáhnout to, co chce. A já si vzpomínám i sám na sebe to byl nějaký rok 94. Když jsem, a to byla porevoluční období, takový to, že všechno bylo k dispozici a ani zákony na všechno pořádně nebyly a člověk si mohl dělat to, co chce.
A já jsem se podnikatelsky snažil jak blázen a zkrachovala mi firma. A já jsem vůbec nechápal, jak je to možný, že spousta lidí kolem mě [00:02:00] už začalo jezdit v těch bavorácích a v těch Mercedesech Já jsem na to koukal a říkám, tyjo to je... A přitom já jsem řešil dluhy, jak to vlastně celý tohle to bylo možný a to byla otázka kterou jsem si kladl a velice mě to zajímalo co za tím stojí.
Že někdo jako má rychlejc a já se prostě jednoduše pořád lopotím a nejsem schopnej dosáhnout to, co jsem fakticky chtěl a kvůli čemu jsem i začínal podnikat a to byla veliká otázka co za tím stojí. Nějakej osud, nějakej mamlas někde na obláčku, který řídí a říká, no tak teď tomuhle tomu fakt dáme všechno.
A tady tomu teda tomu jako nedáme nic, protože on prostě má chlup na uchu. Tomu ne, tomu ne, to ne, ale támhle zase těm... No ale ze všech mých výzkumů vyvěrá, že nic takového není že [00:03:00] není žádný... Určovátko štěstí, že není žádný určovátko blahobytu ani bídy, ani nic takového, že není. Ale že je vlastně pořád jenom jedna jediná instance.
A to je naše podvědomá mysl. A programy které se do té mysli skládají a Další můj výzkum pak pokračoval ještě dál odkud se tam ty programy skládají. A já vám pak na konci podcastu dám odkaz na můj minikurs, jak s tou zdlobivou hlavou začít pracovat abyste se mohli posunout dál a najít třeba svoje první programy To jsou fakt parchanti v hlavě, který nás neustále...
Vedou tam, kam nechceme. A dá to rozum, ne? Odkud my dostaneme impuls na jese? No odkud přijde? Že jo jedeme do lednice a [00:04:00] pěkně to tam jíme a do cukrárny a sladký a pak přijde, no ať se na sebe podívej ty jsi tlustý jak prse. Teď se už nevejdeš ani do vany a musíš si koupit nový věci na sebe. Je to ten samej mozek, ta samá hlava, která nám předkládá ty různý programy a dusí nás na věcech který nechceme, ale přitom ten samej mozek nám řekne najese, užij si dneska ten samej mozek říká utrať to, Ten samej mozek říká rozveď se, rozejdi se, nebo zakřič na ty děti, ten ta samá hlava to říká viď?
A potom ta samá hlava, ten samej kompůter, ten samej pocit přijde a řekne no ty seš ale divnej, ty seš vlastně úplně neschopnej ty jsi vlastně úplnej loser. No a [00:05:00] v tom spočíval ten můj velkej výzkum a to jsem dělal jenom pro sebe, když jsem se cítil úplně blbě sám se sebou, že jsem si pokladal ty otázky.
A jak je toto možný? Jak je možný, že ten samej počítač a ta samá hlava a ty samý věci, že mě to pořád dokola trápí a sužuje? Jak je tohleto vlastně možný? A dospívám za ty roky práce pouze k jedné jediné věci že naše hlava je přednastavený počítač že ta hlava se... Učila v době už v děloze, když jsme byli u maminky v bříšku, tak už 42.
den od početí vznikla první neuronová buňka a že my jsme tam pěkně hezky už z maminčinných pocitů a z tatínkových pocitů mimosmyslovými přenosy nasávali informace do hlavy a už se nám to tam pěkně zapisovalo každýčkej nějaká drobnůstka všechno [00:06:00] A pak jsme se samozřejmě narodili a nejen to, že jsme se naučili materštinu, ale naučili jsme se taky emoční materštinu a všecko to, co naši rodiče prožívali co nám říkali a co jsme viděli se nám hezky zapsalo do hlavičky a staly se z toho takzvaný emoční programy, který nás potom ovládají k tomu abychom v životě dělali různá rozhodnutí Takže když se vrátím k té původní otázce, proč se nám vlastně opakují věci dokola?
Proč se jakoby resetnou? Že jdeme, jdeme jdeme vzhůru, něco se nám daří, v nějakým vztahu se nám daří, v nějaký práci se nám daří, v nějakých financích se uzdravíme, v tělíčko začne fungovat. A najednou někdo luskne prstem A jsme zase na začátku. A já, poněvadž vám jako nevidím do očí, ani nejsou možný komentáře, není možný zvednout ruku, [00:07:00] tak aspoň tak trošku pomyslně si zkuste, no, tak jako to znám, to vím to se mi jako taky děje.
A já bych byl rád aby jsme dneska aspoň trošičku jste zahlídli ten obraz, že není žádnej osud. Že není žádný určovátko štěstí Že není žádná mocenská instance, která pro našich 7 miliard lidí říká, kdo bude bohatej, kdo bude šťastnej, kdo bude mít krásnou vilu na pláži a kdo bude bydlet pod mostem. Hrozný co?
To je hrozný. A kdo si bude užívat života v soukromém tryskáči A kdo naopak bude muset celý život jezdit na vozejčku? Ty hele, to je drsný, to je fakt hustý tohle, co za tím všim stojí. A mě to lákalo už od sedmnácti, tohle to zjišťovat jak to celý vlastně je a [00:08:00] co za tím stojí. A celý ten výzkum, celá ta moje celoživotní práce spočívá v tom, v jednom jediném objevu, že neexistuje žádná náhoda Že neexistuje žádný ukazovátko štěstí, že neexistuje žádný osud ani hvězdy, který nás předurčujou k nějakému úspěchu nebo bídě.
Ale že existují pouze přednastavené, překopírované, převzaté programy v hlavě, které v okamžiku jak se dostanou do naší podvědomé části mozku Tak začnou ovládat nejen naše myšlenky, naše myšlení a naše pocity, ale začnou ovládat i okolí, ve kterým jsme. Čili že to naše okolí kde žijem je v podstatě taková guma, takové jeviště, takové kulisy, které se kolem nás natáčí podle toho co nosíme ve své [00:09:00] hlavě.
No a teď si samozřejmě můžeme představit Podívat na to, jak žijou naši rodiče a to staré přísloví jablko nepadá daleko od stromu. A když ho přeložíme do emoční matematiky tak si řekneme, aha, tak já jsem si ty rodice od svejch rodičů vzal. Překopírovali se mi během života doma hezky do hlavy a já vlastně začínám vytvářet podobné kulisy, jako vytvářeli oni.
Samozřejmě existují výjimky, víte, že někdo se v tom rodu objeví úplně jako obrácený vzhůru nohama, ale i to se samozřejmě dá velice briljantně vysvětlovat v moci takzvaných, já jim říkám reverzní programy že to dítě si z nějakých důvodů výchovných Průserů doma vytvořilo absolutní revers vůči tomu čemu se jeho vlastně rodiče snažili dotlačit.
Čili dá se to všechno udělat. Čili je potřeba v tomto přijmout [00:10:00] základní myšlenku, že neexistuje žádný rozdělovník štěstí, žádné ukazovátko, žádná instance, která by určovala jak se kdo z nás bude mít Ale že je to pouze naše podvědomí, které si zapsalo emoční materštinu do své hlavy a podle toho nám posílá myšlenky a ovlivňuje kulisy, ve kterých žijeme.
Takže tedy si to zkusíme převést Do možná srozumitelnějšího jazyka těch mých čtyřech životních oblastí a podíváme se do toho hlavního to, co dneska mě nejvíc zajímá v tomto podcastu a to jsou finanční resety, že se ve financích a v biznisu a v práci Se vlastně pořád dostáváme na začátek anebo že se nám nedaří růst vzhůru a jsme jako takové jako mršiny, který pořád zůstávají na jednom místě a [00:11:00] pořád tam jenom jsou a někde v hlubokosti duše chceme všichni, přece chceme všichni jít vejš, ne?
Chceme se rozvíjet, chceme dosahovat lepších výsledků, chceme ocenění za svoji práci, viď? Že jo, to je přirozený, to je lidský. Když se na to celé podíváme i z hlediska té emoční matematiky tak si představme si kluka nebo holku, který je velice vzdělaný, šikovnej, rozbíhá se mu podnikání, rozbíhá se mu zaměstnání, začíná vstoupat z hůru, začíná mu přicházet víc peněz a najednou se něco stane Teď je úplně jedno co a o tu firmu přijde zadluženej nebo vyletí z toho zaměstnání protože někdo ho tam podrazí, musí ho dejt pryč a [00:12:00] začíná úplně od začátku.
A teď se to začne odvíjet celé že jo? Jakmile jednou nás někdo někde podrazí, ať už to bylo doma Nebo nás někdo nepřiměřeně soudí doma anebo jsme doma nepříliš oceňováni za výsledek, čili že se nám do hlavy dostávají vzorce nejsem dost dobrý, na nic pořádného se nehodím, třeba takovýhle kousky, nikdy neudělám nic dobře, a to stačí malinký záchvěv že ve třech letech jsme namalovali nějakou hrůzu na papír A někdo nám dal najevo, že je to strašně hnusný.
Nebo ve škole jsme se snažili a jsem měl jednoho pána, který chodil na coaching ke mně. A ten mi říkal, že jeho otec byl boxér. A že ho, když nepřines [00:13:00] domů horší známky, takže ho mlátil boxerskou rukavicí do hlavy. Co si takovýhle klučík mohl do té hlavy zapsat o sobě Ten strach že jo který v něm byl, že ten výsledek bude špatně.
Co si takovejhle borec zapisoval nejsem dost, nebo s otcem mám hrůzu, nebo špatný výsledek je vždycky trestán. Jasně, se mu to podepsal na sebevědomí a byl z toho jako úplně vyřízený. Takže když se nám tam v dětství dostanou takovýhle prazvláštní kousky, tak potom jdeme do dospělosti a ono se to z toho podvědomí začíná zrcadlit v tom našem vědomém životě čili můžeme chápat, že podnikání firmy, šéfové Vejplaty a všechny věci, které se kolem toho dějou, jsou vlastně jenom kulisy, které nám dávají možnost se z toho buďto [00:14:00] radovat a říkat, jo, to je super, já jdu nahoru, to je paráda, a nebo naopak se cítit pod psa, poněvadž nám něco řekli, něco nám nedali, nebo s náma zachovali se k nám ošklivě.
Čili to, co se kolem nás děje, budeme chápat jenom jako kulisu, jako kulisu, která nám dává možnost prožívat to, Určitý svůj emoční stav čili emoce, které náš mozek na základě programu který tam má, vyprodukuje a pošle nám je do vědomí, takže my se buďto smějeme, a nebo brečíme a jsme zkroušený, protože nám někdo ukřivdil.
Z mých výzkumů zase jenom vyplývá, že to, co se nám děje v budoucnosti není nic jiného než to, co se nám dělo kdysi když jsme byli malí, jenom si nepamatujeme kdy. Že se nám neděje nic [00:15:00] novýho, že se nám pořád jenom opakují ty samé věci dokola a my si jenom nejsme schopni upamatovat, kde se nám to stalo poprvé, kde to bylo, co nám tam doma jako kdysi kdysi dělali.
Takže tím vlastně postupně přicházíme k tomu že pokud ty programky nenajdeme a budeme se snažit vlastní silou a vlastním úsilím to, co kolem sebe vidíme a nelíbí se nám to měnit, čili že tam naložíme do toho ještě víc úsilí a naložíme tam ještě víc všeho, že jo jako si to tam naskládáme ještě víc a snažíme se strašně moc a chodíme kde na co.
Ale nezmění se nám naše emoční mateřtina, tak vlastně pořád budeme dokola pořád budeme dokola točit ty samý zkušenosti. No a čím jak jsme starší a starší, že jo, tak nám bývá síly a pak si řekneme, no asi to osud nechtěl. Takový ty super řeči, [00:16:00] ono to tak mělo bejt, no, ale když řekneme ono to tak mělo bejt, tak se z toho vyplývá, že by někdo někde musel určit co má bejt.
Ale žádná taková instance není. My jsme tvůrci svých vlastních životů, akorát tam dáme podle nastavení, který jsme přejali ze svých vlastních rodů. Další potom zajímavý objev který jsem zde udělal, je sebehodnota. Sebehodnota Jak nás doma nastavili na sebehodnotu a sebepřijetí. Takže pokud si tam jako do toho dáme, že ta sebehodnota je taková jako vohnutá, že se třeba bojíme že nás blízký opustí že nás partnerka opustí nebo že nad námi někdo bude pohrdat nebo že naše sebehodnota není úplně úžasná, tak nám samozřejmě kompůtr může počítat emoce, no [00:17:00] ukaž světu, že to tak není.
Musíš ukázat světu, že to tak není. Takže když si představíme, že máme třeba rodinu, máme nějaký rozpočet, máme nějaké úkoly, máme nějaké práce, a teď ten kompňut říká no musíš excelovat, musíš to nějak dát, musíš to nějak zvládnout, musíš to nějak spočítat Tak uděláme jednu kariéru, že? A samozřejmě podle těch špatných vzorců se tam něco stane a my odejdeme.
Tak jdeme dál, už zase s těma dalšíma vzorcema z té špatné kariéry. Jdeme dál, postavíme něco dalšího. Ale zákonitě se ty kulisy... Musí nastavit tak, že znova se tam zase něco stane, znova někoho potkáme, znova nás nějaký dodavatel vyšploukne, znova se můžeme dostat do nějaké finanční pasti, znova se můžeme dostat do toho, že nám někdo nezaplatí a položí nám to naše cashflow.
Chápete to? Vlastně těm kulisám se nemůžeme bránit, poněvadž oni vznikají Automaticky podle [00:18:00] zákonitosti podvědomí, nikoliv ne podle toho, co my si vědomě přejeme. Vědomí je slaboch. Vědomí je 5% procesoru. Podvědomí má 95% síly mozkovýho počítače. My se nemůžeme proti podvědomí bránit. To není možné. Vždycky ve finále dostaneme šach.
A vždycky ve finále nás to podvědomí přehlastí. Vždycky. Tedy byste, já vám řeknu jeden Takové jako z mýho vlastního takového čím se nikde moc nechlubím. Vám řeknu co se mi tady v tomto stalo. Mně se v podstatě v tom jako stalo to, že jsem si snad tisíckrát říkal, že nebudu v noci jíst. Prostě mi to nedělá dobře a že nebudu jíst.
A stejně v noci se ten mozek v delíriu zbudí a stejně si vždycky jde něco zobnout. [00:19:00] Mlíčko, jogurtíčky, to nejvíc mě přitahuje asi nedokojenej to je těžko říct. A můžu si milionkrát říkat, že to neudělám. A stejně to podvědomí si najde cestičky, jak to v té noci ve snech, a kdo ví, jako se zbudím poloblbej že jo a teď jako tam lezu.
A je tím, že jsem úplně bezbranej. Že jediné co funguje je zamknout lednici. Že jediné co funguje, je vyndat všechno z lednice a dát to někam pryč. Pak spím. Jak malý kluk. Zjišťuji, že proti některým věcem jsme bezmocní. A jedna z těch věcí, kterou pořád pozoruju, a já teď schválně pominu otázky vztahů a zdraví a budu se koncentrovat na práci a na finance, Že nám když se to jednou stane doma že nás tam někdo zepsuje na nějakém projektu [00:20:00] kostiček, tak se nám to pak může stát ještě ve škole, že nás někdo z učitelek nebo z dětí nás se nám někde vysměje, pak se bojíme že jo vůbec předstoupit před třídu a něco dalšího říkat.
A když se nám to potom stane v dospělosti tak samozřejmě že se nám to bude dít v zaměstnání a nebo v businessech A někde zaškobrtneme a padneme. No, tím se nám vytvoří další emoční mateřština a padneme znova. A tím se nám to tam znova zase začne zapisovat, začneme vyrábět protože máme že jo, rodiny, děti, potřebujeme mít nějaký stabilní cash flow, tak začneme znova přemýšlet, jak další biznis postavíme jak to uděláme, jak to celý spravíme, jak se to celý bude moct, začneme znova makat znova dřít, znova Ale podvědomí zůstává stejný, takže nutně musíme opět vytvořit nový projekt, novou práci, novou kariéru a ono zase něco přijde [00:21:00] a srazí nás to k zemi.
A já jsem zahlí takový krásný obraz Když jsme u moře a teď vlny tam hezky tak nějak ovývají, že jo ten písek a dětičky si tam stavějí písky v hradu nebo jsem viděl i na Azorech, jak tam lidi často psali do písku různý texty a citáty. A okreslili obrázky a hobí nám na jednoho pána, který tam chodil každý den a tady to maloval.
No, jenomže jak přišel příliv, tak to vždycky udělal frk a ono to zase prostě bylo čistý, jak tabule. A on zase druhý den rád tam přišel a zase to začal všecko malovat. A někdy v tom biznisovém pracovním životě je to podobný, že my to jdeme stavět postavíme firmu, nabereme lidi uděláme skvělý projekt, teď to začne jakoby šlapat a najednou přijde vlna a udělá to swing a my jsme zase znovu na nule, často s dluhama a často ještě s [00:22:00] nějakýma oprátkama na krku nebo často s nepříjemným společenským zápisem protože se tam něco stane Ale já vím že množí z nás jsme čistí jak sklo.
Že to neděláme záměrně, že to neděláme proto, že bysme chtěli někomu poškodit nebo někomu něco ošklivýho udělat. Že jednoduše se něco stane co není v naší moci a srazí nás to k zemi. No a co pak dál že jo Máme rodiny, máme děti, máme baráky máme hypotéky, chceme pokračovat dál přece si neleneme do hrobu, tak začneme znovu.
No a teď se do toho začne promítat samozřejmě sebehodnota že cítíme, že prostě by jsme chtěli víc ale že něco v nás není dost a já bych vás velice rád tímhletím jako navet té základní myšlence Že není osud. Že se nemůžu [00:23:00] vymlouvat na to, že je někdo jiný. To je hrozně pohodlný. Já chápu že nás k tomu tady vedly stovky let, jako abysme věřili v Pána Boha a abysme se modlili a prosili.
Z mých výzkumů vyvěrá, že nic takového není a že my sami jsme tvůrci vlastních životů a určujeme si, jak to celé bude, Podle nastavení naší podvědomé mysli. Takže když se nám věci opakují pořád do kola, tak zapomeňte na to, že je to osud, zapomeňte na to, že hvězdy se spojily, zapomeňte na to, že někdo na nás ukazuje z nebe a říká jo, tak tady to, takhle to prostě musí být.
A musíme tupě přijmout svoji pozici. Protože není nic jinýho. Prostě si to musíme jako odžít v tom negativním slova smyslu. Ne. Není to potřeba. Co je ale potřeba je najít [00:24:00] ten zdrojový kód ve své vlastní hlavě. Vyndat ty programy a smazat je z hlavy pryč Já jsem vám říkal, že vám pak na konci povím ten svůj minikurs který pomáhá, kde se dá začít mezi nějakých velkých strastí a starostí, se posunout v tomto dál a možná si povíte, jak vlastně takový jako program Může vypadat, ale je to velice jednoduchý.
Když někdo nám doma říkal, že jsme skvělí, ty seš můj malej klouček, tak se nám to podvědomí úplně jednoduše, jako zapisuje materštinu bez nějakých velkých řečí, tak si úplně jednoduše zapíše, že jsem skvělej. Když maminka nás obejme a cítíme lásku, tak si zase mozek píše, že jsem přijatej Doma mám svoje místo, maminka mě má ráda prostě úplně jednoduchý zápisy.
Ale samozřejmě stejně tak, [00:25:00] když na nás doma byli zlí a nedávali nám lásku nedávali nám přijetí, hádali se mezi sebou, chlastali prostě do němoty, střídali se tam partneři, sami každý víme kde jsme vyrostli Tak stejně tak mozek všechny tyto pocity a emoce zapsal v původobě emočních programů. Nic tam na tom složitýho není, jenom to, co je trošku obsáhlejší, že nevíme kolik si toho ten náš obrovský megakompňutr vzal V té hlavě zapsal.
To nevíme. Ale jsme schopni to zjišťovat z toho co se nám v našem životě děje. Takže pokud se vám točí věci dokola které nechcete a makáte a finance nepřibývají a makáte a ty vaše projekty úžasné vaše díla, která stavíte Která děláte podle svých talentových složek a vám se nedaří [00:26:00] přivádět k výšinám.
Přivádět je k tomu že se na to koukáte a říkáte si, to je slast že se na to budu dívat, poněvadž to je naše jediná odplata kterou tady máme. Že se na to můžeme dívat, že stejně odsud půjdem pryč a všechno tady hezky necháme. Ale místo toho přichází vlna a jednoduše se to zbourá. Tak je potřeba vědět že v hlavě nosíme programy které dávají instrukce okolnímu světu, těm kulisám, aby se nám to takhle dělo, aby nám tam přišli ty lidi, kteří nám to pomůžou zbourat, aby nám tam přišli ty dodavatele, kteří zrovna nebudou mít peníze, aby nám tam přišli ty zaměstnanci nebo ti kolegové, kteří nám budou dávat špatné rady.
A já vím dobře o čem mluvím, já to, protože jsem měl 100 členů firmu A postavil jsem několik firem, který ve finále zase přišla nějaká vlna a spadly. A proto jsem si ty otázky [00:27:00] dával. Co zatím stojí? A vždycky jsem dospěl k jednomu jedinému názoru. Že je to moje podvědomí, moje nízká sebehodnota Moje nastavení které jsem já sám schopen měnit, přeprogramovávat u svojí hlavu a začít dělat ty projekty jinak a líp.
Pak samozřejmě přichází na řadu ještě jedna důležitá věc a to je že si někdy myslíme že dřina a úsilí a metráky knih a seminářů to změní. Zjistil jsem, že nezmění, že pokud se nemění podvědomí, pokud chodíme po všech možných čertech a tam se snažíme na sobě pracovat a nemění se nám naše podvědomá emoční mapa, což jsou vlastně emoční programy zapsané v synaptické paměti našeho [00:28:00] podvědomí, Tak se nám nebude v naší realitě dít vůbec nic.
Že budeme pozorovat, že ty změny jsou malý anebo zmizej a stejně se pak zase vracíme k tomu původnímu, z čeho jsme se zešli. A pak se děje samozřejmě věc že zvýšíme úsilí. My jsme nepoučený že jo necháme tam ty vzorečky v hlavě a začneme bojovat proti větrným línům a zvedneme úsilí. A víc pracovat a víc přemýšlet a víc a víc chodit a víc seminářů a víc knih a víc čeho a víc No, ale ze stejnou hlavou, jdeme to dělat ze stejnou hlavou.
Takže zákonitě se nám musí stát, že se nám to bude opakovat pořád okola. Tak zvýšíme znova úsilí a vlastně si říkáme jednou, Se to stane. Jednou to dám Opět vám můžu velice upřímně říct, že u mě pokud jsem si říkal, jednou to nastane, tak se to nikdy [00:29:00] nestalo. A místo toho Jsem vlastně zahlídl jenom tu obavu která ve mně celou dobu byla.
To otroctví ze kterým jsem pracoval, tak se to v podstatě jenom pořád množilo to, co jsem v aktuálním okamžiku cítil. Takže když v aktuálním okamžiku se cítím jak otrok tak budu dál zhmotňovat to, že jsem otrok. Když v aktuálním okamžiku cítím že se mi to dělat nechce a že bych to dělat neměl Tak zase budu množit jenom víc toho, co nechci a o co nemám vzájem.
A když budu v aktuálním okamžiku teď cítit že to dělám ze strachu že přijdu o peníze, tak budu pořád jenom množit ten strach Takhle se to dělo mně. A dneska když jsem se vám snažil vysvětlit, jak funguje ta emoční matematika v našem podvědomí, tak je to přece jasný, ne? Jakmile to mám v hlavě, tak to budu vidět všude kolem sebe.
A dokud to z té hlavy prostě nevyndám, tak není možný [00:30:00] aby se mi začaly měnit kulisy kolem mě. To prostě není možný. No a pak se děje samozřejmě ta prekérie že si kupujeme budoucnost Že si říkáme jednou to dám, takže já vlastně si kupuju budoucnost v domění, že tady budu dlouho, že tady budu prostě rok, dva tři, čtyři pět a že jednou Že jednou to bude.
A to je blbost přece, ne? Teď jako, kdo ví, že tady zejtra bude? A kdo z nás je takovej fakt jako borec, že ví, že tady bude za rok? A že to všechno splatí, a že to všechno zvládne, a že to všechno udělá, a že jednou ten super projekt postaví? Přece tohleto nic takovýho nikdo nemáme ve svý vlastní moci. To je prostě nesmysl Takže jako, já jsem si kupoval budoucnost a vidím že spousta lidí to tak dělá, že si kupujeme budoucnost ve smyslu no teď se cítím úplně jako teď se [00:31:00] cítím úplně k ničemu, ale úplně k ničemu.
Ale vlastně jako si koupím budoucnost ten čas si koupím že vím že tady ještě rok, dva, tři čtyři pět budu šest deset dvacet a prostě to zvládnu a postavím. Ale oni děti odrostou a nachytají od nás všechny ty bláboli, vztah se na nozáky toho může rozpadnout. Takže samozřejmě ten základní princip, který se zde objevuje je, co kdyby jsi to jako zastavil všechno a zeptal se sám sebe Hele jak by to vypadalo, kdyby my třeba našli, nedej bože, nějakou nemoc.
Nebo nedej bože, že prostě budu mít autonehodu a budu půl roku ležet v sádře protože si zlomím něco na páteři. Kam půjdou ty moje projekty? Jak bude vypadat moje domácí cashflow? Jak to celý vlastně bude vypadat? Co na to bude říkat jako moje rodina? Jak budou fungovat Prostě stejně o všechno přijdeme, [00:32:00] protože se to neuplatí a budeme se muset nastěhovat o jedna plus jedna.
Tohle to mě fascinuje, že my si kupujeme budoucnost. Zadlužíme si jak mamlasy, úplně po krk. Žijeme jak otrci. A kupujeme si budoucnost že tady jednoduše budeme na věky. Takže ta moje základní otázka dneska je, co třeba jako zvolnit a říct si, jak by to vypadalo, kdybych Byl jenom sám pro sebe. Kdybych si tak vážil života, že nebudu posluhovat do výkomu ale že budu žít pro sebe.
Že budu žít pro to, aby můj život byl skvělej. Já chápu teď to v tý hlavě jede a tohle a děti a rodina a rodiče a co tomu řeknou a všecky tady ty bláboli. A když si nebudu kupovat budoucnost lidi zlatý, když si nebudu kupovat budoucnost tak mám k dispozicii jenom teď. Ne jednou a někdy [00:33:00] ale teď. Teď. A to je jediné co mám.
Jak to teda bude vypadat když si žádnou budoucnost nekoupím a budu žít jenom z toho, co je teď. A budu žít pro sebe co lidi zlatých chceš dělat teď. Co chceš dělat teď? Jak to bude vypadat když nebudeš muset nikomu sloužit, nikomu posluhovat, nikomu utírat zadek, nikomu se líbit, za nikoho nic platit? Jak to bude vypadat když budeš žít pro sebe jenom teď?
Že lidi zlatým jsme fakt magoři, my si myslíme, že tady zejtra budeme zás My si myslíme že tady budeme na věky že nás nikdy nic neklepne a že budeme pořád a že všechno zaplatíme splatíme uděláme že budeme nejlepší na světě. Nic takového není. To je bláznoství, to je bullshit, to je prostě totální nesmysl.
A my jediný, co můžeme si říct hele, já mám k dispozici teď. Teď mám k dispozici teď to zní hezky. A nic jiného k dispozici [00:34:00] nemám, než to, že teď můžu prožívat že jsem tady. Když si položím otázku A když je zlatý, tak na co se teda handrkuju s tím všim, když mě to nebaví? A co bych měl dělat proto, aby mě to bavilo?
Možná prodat všecky ty dluhy a ty auta a ty baráky a to, co mě sužuje a kde mám hypotéky a splátky, prostě desítky tisíc měsíčně a vzít si něco malýho. Udělat rodinou radu a probrat to s rodinou. A nebo ať začne víc vydělávat partnerka a děti přináší více rozpočtu. A říct si, hele, já už nemůžu víc dělat lokaje.
Já nemůžu víc dělat otroka. Já už víc rodinovám nemůžu dělat bankomat. Protože to jednou odnesu já a umřu stresem a bolestí a neláskou k sobě. No a pak? Tak stejně oni o všechno přijdou, budou si všechno prodat protože to půjde do exekucí že když umře [00:35:00] ten, kdo to tam všechno dodával, ale to přece nechceme.
Chceme přece si užít toho příjemného života, dokud tady jsme. Chceme si užít toho všeho hezkého, dokud tady jsme. Chceme prožívat to, že se ráno zbudím a těším se do své práce a do toho, co dělám, že se těším na ten svůj projekt, že se těším na ty peníze kterými z toho přijdou. Že se těším přece na ty prostý věci v životě jako že prší.
Nebo fouká vítr. Nebo že potkám někoho blízkýho a můžu se na něj chvíli koukat, dokud to ještě jde, dokud ještě vidím a slyším. Rokuť si můžu tak nějak lehce prožívat každou vteřinu toho mýho života. Takže, borci borkyně, neupadněte v pokušení že si můžeme kupovat budoucnost. Základní otázka je, že proti gumovosti Matrixu nemůžeme [00:36:00] bojovat Že ten se bude vždycky nastavovat podle nastavení našich hlav a že když to chceme změnit, musíme nejdřív měnit svá vlastní nastavení v podvědomí a nekupovat si budoucnost.
Přijít z toho, co je teď. Přijít s velkou láskou k sobě a ke svýmu životu a ke své mysli, ke svýmu tělu z toho co je teď. A pokud v mý přítomnosti je jakýkoliv stresor, všecko co mě stresuje a co mě odvádí od radosti, tak Třeba to vyzkoušejte na měsíc si položit otázku ale stojí mi to vůbec za to, abych tady takhle blbnul?
Není lepší radši to všechno prodat a začít žít po svým? Přece když umřu, tak svět se stejně nezblázní. Takže když jsem živej, tak o to víc bych přece měl se radovat a užívat si. No, jak jsem vám slíbil ten malej můj minikurs. Já vám v popisku tady toho pořadu uvedu odkaz, [00:37:00] kde ten minikurs dík najdete a ten je úplně mini, ten jsem dělal právě kvůli tomu aby jste si mohli najít svoje první programy a podívat se na to, na co máme vlastně nárok a proč tady jsme a jak to na světě funguje a udělat si takovou základní představu Jak takový programy vypadají a jak se pohnout z místa a jít zase sám se sebou o kousíček dál.
Takže si ho kupte stojí pár korun a posuneme se dál, poněvadž je to takový jednoduchý začátek jak s tím začít pracovat a pak se třeba dostanete se mnou ještě pak dál protože ono to má smysl si tu hlavu vyčistit. A mít ji čistou. A cítit se ve svém životě neustále dobře. Tak se zatím mějte krásně a se u dalšího podcastu zase na vás budu těšit jako vždycky Tak zatím [00:38:00] Ahoj
